Krásnou dvouletou fenku výmarského ohaře jménem Mina nám do hotelu majitel přivedl, abychom ji připravili na podzimní zkoušky. Fenku majitel koupil jako ročního psa se zkouškami vloh, kde soudcovská tabulka byla samé čtverky od shora až dolů.

U nás jsme vzali zvěř, dali ji do krytiny a pes se zajímal o všechno možné, jen ne o pach pernaté. Takže ty čtverky z vloh viseli jen tak ve vzduchu.

Je k tomu pro přirovnání práce tohoto výmaráka takový dobrý situační vtip: „Bláznovi instalují do postele krásnou dívku a poté, co je vyzván, aby dělal, co má nejraději, si sedne vedle ní na postel a ukazovákem si dělá přes rty svoje bláznovské Brmmm, Brmmm, Brmmm, …“. Tak se měla Mina k pachu pernaté zvěře.

Aport se zvěří a veškeré práce po výstřelu, jako je přinášení teplé, dohledávky, vlečky a společný hon bylo třeba nacvičit od začátku.

Mina byla hodná a vcelku poslušná fenka, ale zpočátku byla spíš nejistá. Práci dělala neochotně, a když už se jí nechtělo, snažila se jí vyhnout tím, že od práce buď utekla, nebo jako zlobivé dítě, které si dělá legraci z dospělého, poskakovala okolo. Aport zvěře pro ni nebyl velký problém, přesto však trvalo téměř dva týdny, než jsme ve fence vzbudili patřičný zájem a nadšení.

Velký oříšek byl nácvik disciplín před výstřelem, to je hledání (systém, styl, rychlost, vytrvalost), vystavení, postoupení, klidy před pernatou a srstnatou. Nic z toho neuměla, ačkoliv v soudcovské tabulce měla z těchto disciplín, jak bylo uvedeno výše, samé čtyřky. Vystavování je pro ohaře vrozená vlastnost, která však s tím, jak se zvyšuje věk psa, vyhasíná a tak jsme ji museli u Miny probouzet vhodně volenou metodikou nácviku.

Za několik málo dní se nám povedlo v Mině vzbudit zájem o živé křepelky, které jsme schovávali po okolí do krytiny. Na podzimní zkoušky musí pes také umět vypracovat vlečku pernaté a srstnaté zvěře a musí také umět dohledat pohozený kus. Na nácviku aportu z vlečky a dohledávky byla fenka mnohem šikovnější. Občas jsme ještě bojovali se vzdorem, kdy se Mině nechtělo nalezný kus zvěře přinést. Nakonec však bez potíží nosila bažanty, kachny, zajíce a dokonce i lišku.

Těžší byl nácvik vstupu do hluboké vody, z jejíž hladiny musela vzít a přinést kachnu. Zpočátku se jí moc nechtělo, nevěděla, jak do vody vlézt, ale když ji pak i tato práce začala bavit, chodila pak do vody s velkým nadšením a s vrtěním ocásku se těšila, až jí tu kachnu zase hodíme a ona se pro ni vrhne do vody. Současně s Minou jsme na vodu trénovali i další ohařku. Ta se zase do vody moc radostně vrhat nechtěla, a když Mina viděla, že kachna plave na hladině a druhá ohařka se k ničemu moc nemá, chtěla sama do té vody pro kachnu skočit.

Během těch pár týdnů jsme vypilovávali všechny disciplíny a Mina nakonec úspěšně složila podzimní zkoušky v první ceně, přičemž byla čtvrtá z celkového počtu 24 psů. Velkou spokojenost s takovým úspěchem jsme cítili my, ale především pyšný majitel této šikovné fenky.