Hotel pro psy má další přírůstek do naší psí rodinky. Celkem máme tedy už čtyři naše pejsky:

Dva retrívry ve věku 6 a 4 roky, zkušené, lovecky využívané psy na honech na drobnou zvěř pernatou i srstnatou, a zejména pak při lovu kachen při přinášení z rákosí a vodní hladiny. Jsou to psi, ověnčeni všemi možnými tituly a mají složeny všechny existující zkoušky lovecké upotřebitelnosti, opakovaní vítězové mezinárodních všestranek, držitelé mnoha titulů CACT (čekatel šampiona práce), oba jsou šampioni práce, oba jsou chovní.

Dvouletého německého krátkosrstého ohaře jménem Ux, o kterém je na tomto webu již spousta informací. Ux již druhou sezonu tráví na honech, má v šesti měsících složeny zkoušky vloh, kde získal titul CACT a byl celkově druhý z 24 startujících psů, dále má složeny lesní zkoušky (lovecká upotřebitelnost), vodní práce, a podzimní zkoušky v první ceně, to vše, když mu bylo deset měsíců. Loňskou zkušební sezonu jsme museli vynechat pro zranění prstu na pravé noze, kde hojení trvalo skoro čtyři měsíce, a tak pes od května do srpna měl nařízený klidový režim a lenošil. Nyní už naplno pracuje na honech, nyní, když píši tento článek, jich měl v kuse za sebou pět dnů po sobě, Konopiště, dvakrát jižní Čechy, třikrát bažantnice Konopiště. 

Moravské derby Žabčice: klubová zkouška vloh se zadáním titulu CACT.
Zúčastnilo se 24 psů sedmi plemen: Německý krátkosrstý ohař (11 psů), výmarský ohař (5 psů), maďarský ohař (3 psi), český fousek (1 pes), pointr (2 psi), anglický setr (1 pes), gordon setr (1 pes).

Sedmiměsíční Ux byl suverénně nejmladší, zkoušek se účastnili dvou i tříletí psi.

V Žabčicích pořádal v sobotu dne 30.4. 2011 Klub krátkosrstého ohaře Brno Moravské derby - zkoušky vloh ohařů.se zadáním titulu CACT. Pro krátkosrsté ohaře se jednalo o prestižní zkoušky. Celkem se zkoušek zúčastnil plný počet startujících - 24. Z toho bylo 11 kraťasů, 5 výmaráků, 3 maďaři, 1 fousek, 2 pointři, 1 anglický setr a 1 gordon setr. Celkem tedy běželo 7 plemen ohařů. V každém plemeni se pro vítěze, který skončil v I. ceně, mohl zadat titul CACT (čekatel šampiona práce), který však není nárokový. Nejnabitější byla skupina kraťasů, kde na získání titulu bylo nutno porazit 10 soupeřů.

Na prvních třech fotografiích můžete od Uxe vidět nádhernou ukázku stylového, rychlého hledání široko do stran, kde pes nezabíhal příliš dopředu před vůdce. Na čtvrté fotce je pak v dáli vidět pevné vystavení.

K Uxovi jsme v klidu přišli, když rozhodčí požádal, že by si chtěl udělat fotku do klubového zpravodaje. Takže jsme ještě čekali, až si připraví fotoaparát a Uxe jsme vyfotili zprava i zleva. Pak ještě padlo přání, že to ohrnuté pravé ucho nevypadá hezky, tak jsme mu je narovnali a výsledkem je třetí fotka. Ux po celou dobu "visel v pachu" a nehnul se ani o milimetr.

Na ukázku si můžete prohlédnout, jak umím cvik DOWN a k tomu tři fotogalerie, jak si hraji s fenkou Jack Russel teriéra, s fenkou Flat retrívra a mohutným "bojovým" psem Cane Corsou.
Bohužel mně padají první zuby, takže jsem docela v nevýhodě, protože mléčných mám už jen slabou půlku a nové mně ještě nenarostly.

Tak co už všechno umíme:

Přivolání (s předsednutím) i v případě, že se zrovna honím s jinými psy, poslechnu okamžitě. To je absolutně nejdůležitější věc, kterou se musí štěně naučit zvládat jako první. Tak jako na lyžích, nebo v autoškole se učí nejprve zastavení, tak pes musí mít nejprve 100% přivolání na JEDEN povel. Bez přivolání nemá smysl dělat vůbec nic.

Kontakt s člověkem. U pánečka je to nejlepší, tam se cítím bezpečně, to je moje zázemí, tam dostanu pohlazení.

Klidy. Když se nic zajímavého neděje, umím odpočívat a ležet v klidu na místě, aniž bych musel být neustále napomínán. Nikam nestrkám čumáček (hlavně do koše na odpadky, kde to tak krásně voní), nic nerozkusuji, nikde nepobíhám.

"Daun". U nás, loveckých psů se neříká Lehni, ale anglické slovo Down, protože anglická slova mají při výslovnosti klesající melodii. a já na tento povel také klesám k zemi. Na písmeno "D" začínám a když je řečeno poslední "n", tak už ležím. Umím lehnout kdykoli také na píšťalu (dlouhý, klesající tón). Umím si lehnout správně po našem ohařském způsobu s hlavou na zemi, protože jsem se tento povel začal učit brzy a takto ležet je nám vrozeno (to, aby nás kořist, na kterou číháme, neviděla). Provádět tento povel jsem se naučil za pár minut, protože ve štěněcím věku jde výuka úplně sama od sebe.

Zvládám hru "Na přinášení". Nosím aporty a moc mně to baví. Jenom na konci, když už jsem u Aportu, tak skoro vždycky zapomenu včas brzdit, takže zastavuji smykem na všech čtyřech, často až kus za aportem a než si při otáčení znovu přepočítám všechny tlapky, rozdělím je na přední a zadní, tak se občas rozplácnu jako žába. Ale někdy při brzdění prohraji boj se svým těžištěm a odstředivá síla mne překulí přes záda, nabo přes hlavu. Ale tlapky běží za aportem i když jsou ve vzduchu - to pak vypadá strašně legračně a páneček se mně směje, což od něj je nesportovní.

A to NEJDŮLEŽITĚJŠÍ nakonec: naučil jsem se rozumět "PSÍ ŘEČI". Naučil jsem se být zdvořilý a uctivý ke starším a větším psům. Často je sice otravuji, zlobím, a zkouším dělat rošťárny, ale už poznám, kdy mám přestat. Dokonce umím rozdovádět i nerudného dvouletého psa plemene Cane Corsa, ze kterého jde úplný strach, s jinými cizími psy se nekamarádí, vrčí na ně, ale já to s ním umím. Dokonce mu mohu (tedy občas) ukrást jeho oblíbenou plyšovou opičku. Někdy po mně skočí a to ji hned pustím a tvářím se úplně nevinně, což mně vždycky ochrání můj kožíšek.
Se všemi psy umím vyjít, vždycky poznám, co si mohu na staršího, nebo většího psa dovolit.

V období kolem 12-tého týdne, to je ve věku tři měsíce, si štěňátko začíná uvědomovat samo sebe, začíná prosazovat svoji osobnost a snaží se najít svoje místo jak ve složitém světě lidí, tak se učí pravidla spolunažívání s ostatními psy.

Je ve věku, kdy si začíná uvědomovat, že v životě platí pravidla, která je třeba respektovat. Seznámit štěňátko s existencí pravidel, která je třeba respektovat pro bezkonfliktní život v lidské společnosti je v tomto věku velmi důležité. Štěně si musí uvědomit, že si nesmí všechno dovolit, musí si vštípit, že v životě se nic nedostává podle potřeb, ale podle zásluh. Toho lze dosáhnout mnoha způsoby, jedním z nich je, že miska s krmením není stále plná, ale krmení dostane štěně vždy o malou chvilku později, než má hlad. Musí o jídlo projevit zájem a pak dostane potravu.

Štěně promyšleně a nenásilně seznamujeme s hodnocením "TO JE DOBŘE" a s hodnocením "NE", kterými mu sdělujeme, že jeho vzorec chování, kterým řeší danou konkrétní situaci, je správný, či nikoliv. Situace štěněti k řešení připravujeme, vymýšlíme. Chybou je, když situace vymýšlí štěně a my na jeho jednání reagujeme až se zpožděním. Tím se štěně učí svým jednáním ovládat nás a naše reakce a to je z hlediska správné výchovy velká prohra.

Se štěňátkem jsme začali hrát hru na přinášení. Ux brzy pochopil, že když odhozenou věc přinese, hra pokračuje. Tuto hru jsme s ním začali hrát hned třetí den jeho pobytu u nás. Za dvě odpoleledne už věděl, že vrátit se zpět s aportíkem v mordičce je výborná zábava. Spolehlivost návratů se postupně zvyšovala, také doba, po kterou jej přinášení bavilo, se prodlužovala. Pozor - tady se musí pečlivě hlídat zájem psa a přestat v době, kdy o aport jeví ještě zájem - neboli hru ukončuje páneček a štěně se pak těší na pokračování. Nepřetěžovat a neznechutit - to je důležitá zásada. Mělo to několik pozitivních vedlejších efektů. Nejedná se nácvik opravdového aportu, ten přijde až podstatně později.

Fixace na člověka: páneček je zdroj zábavy, která se bude postupem času měnit na práci.

Výuka přivolání: Přicházet se vyplatí, pejsek má důvod přijít, protože bude zase nějaké zábava. Přivolání není bezúčelné. Toto přivolání se stává velmi brzy vysoce spolehlivé i v okamžiku, kdy je pozornost psa odváděna jinými vnějšími rušivými podněty i větší intenzity. Podle našeho názoru je toto přivolání zejména v budoucnu pak spolehlivější, než přivolání na pamlsek.

Rozdělování rolí. Člověk řídí a pejsek pracuje podle jeho pokynů. Vše zatím hravou formou, ale hra již má jistá pravidla. Přesto je pejsek nadšený.