Se svým psem si klidně povídejte lidskou řečí o všem, co vás napadne. Pes miluje hlas svého pána, má nesmírnou schopnost vcítit se do jeho nálady a sdílet s ním upřímně jeho radost, smutek,…
Pro povely však používejte stručnou slovní zásobu, které váš pes rozumí. Vždy, když je to účelné, používejte mimoverbální komunikaci, jako jsou posunky, postoj, signály píšťalkou. Tyto informace dokáže pes zpracovávat v čase, kdy je maximálně vzrušený podstatně rychleji, než slova, či dokonce celé věty.
Psa při práci nesmíte svými povely rušit. Pozorně sledujte jeho práci a vždy, když vidíte, že je ještě plně zaměstnán dokončením řešení úkolu, nerušme jej. S povelem vyčkejte na vhodný okamžik, kdy si evidentně neví rady a tehdy je ten správný okamžik dát mu povel, který mu pomůže s řešením úlohy. Pak vám pes začne důvěřovat.
Toto, co bylo výše řečeno, platí zejména pro psa, který je dobře vycvičen a zná svou práci. U dobře připraveného psa se držte osvědčené rady: Když jsi si nejsi jistý, nedávej povel, důvěřuj svému psovi a nech jej pracovat.
Samozřejmě je však nezbytné okamžitě zasáhnout povelem v okamžiku, kdy psa začíná zajímat vše, jen ne to, co mu bylo poručeno, přestává se věnovat práci a z úlohy si začne dělat soukromý turistický poznávací výlet.
Pes neumí lidskou řeč. S tím bude každý souhlasit, to je fakt. Ale málokdo se tímto faktem při komunikaci se svým psem řídí. My, lidé, si psa polidšťujeme, dáváme mu mnohoslovné povely, povely v celých větách, také negativní hodnocení jsou často několikaminutové litanie. Navenek to pak vypadá, že si člověk zaměnil psa se svým partnerem.
Rozlišme důsledně dvě věci. První je, že se psem mluvíme, druhá, že psovi dáváme povely.
Pokud jsme se svým psem kdekoliv, doma, na vycházce, na zahradě a nepožadujeme, aby vykonal naše povely, naprosto není na škodu, když si s ním povídáme jako s jiným člověkem. Vyprávějme mu, „raďme se“ s ním, dotazujme se jej, postěžujme si na to, kdo nás dnes rozzlobil nebo kdo nám provedl nějakou neplechu, podělme se s ním o své radosti i starosti. Pes nám sice nebude rozumět, ale bude nám bedlivě naslouchat. Miluje hlas svého pána. V našem „rozhovoru“ vnímá velmi citlivě naše duševní rozpoložení, naše emoce. Tím si se svým psem utváříme pevné pouto vzájemné sounáležitosti, pes vnímá, že k nám patří, ubezpečuje se, že má u nás pevné sociální zázemí, dáváme mu pocit jistoty a bezpečí.
Proto je na oplátku připraven okamžitě nasadit na obranu území, které obývá se svým pánečkem, klidně i vlastní život, je připraven bez zaváhání vyhnat každého vetřelce, který by se byť jen pohledem odvážil narušit jeho výsostné teritorium.
Nemluvit se svým psem tak, jak bylo naznačeno výše, je první chyba v komunikaci.
Druhá chyba v komunikaci je, když dáte psovi povel takovým způsobem, že vám nerozumí. A další chyba je, že začnete tento povel na psovi opakovaně vynucovat, zvednete na něj hlas a pes vám nerozumí a povel neprovede. Toto vynucování pak pes chápe jako nespravedlnost, neví, co se po něm chce, a proto také neví, proč mu vydáváte příkazy, popřípadě na něj zvyšujete hlas, nebo si něco, čemu nerozumí a co nechápe, vynucujete.
Zkuste se zde vcítit do role svého psa, zahrajte si následující hru.
Požádejte druhého člena rodiny nebo nějakého přítele, ať vám zahraje úlohu člověka-psa a dohodněte se, co vše váš pes umí, čemu rozumí a jen na toto bude člověk-pes reagovat. Můžete si povelovou sadu, které váš pes rozumí, napsat na papír, aby hra měla jasná pravidla. Dále si stanovte následující jednoduchá pravidla pro komunikaci mezi člověkem-vůdcem a člověkem-psem:
- kdykoliv bude povel mimo dohodnutou povelovou sadu, udělá „pes“ naschvál něco jiného
- pokud „vůdce“ vydá další povel dříve, než od posledního povelu uplyne alespoň pět vteřin, udělá „pes“ naschvál něco jiného
- pokud nebude souhlasit intonace povelu a povel, udělá „pes“ úmyslně něco úplně jiného
- pokud nebude souhlasit řeč těla vůdce s povelem, „pes“ udělá něco jiného
- „pes“ zkusí občas neposlechnout schválně buď napoprvé, nebo vůbec a bude na „vůdci“, jak se s tím vypořádá
- opomenul-li „vůdce“ na hodnocení „dobře“ za správně splněný úkol, odejde „pes“ pryč
Pak si úlohy můžete vyměnit. Záhy zjistíte, že máte k dispozici pro komunikaci jen omezenou povelovou sadu. Zjistíte, že není snadná ani úloha psa, ani vůdce.