Umožněte svému psu co největší kontakt s ostatními psy. Do jejich komunikace zasahujete jen v případě, když je to nezbytně nutné. Štěňata se při vzájemné komunikaci budou věnovat více hrám na lovce a na kořist, dospělí psi by se měli k sobě chovat klidněji, vyrovnaný pes nemá potřebu se s ostatními psy stejného pohlaví honit, kontakt proběhne jako pozdrav ve formě vzájemného očichání. Při setkání jedinců opačného pohlaví je chování psa hnáno rozmnožovacím pudem s úmyslem nakrýt každou fenu, kterou potká. Na druhé straně normálně socializovaný pes fenu nikdy nenapadne, a pokud mu fena vrčením a zuby sdělí, že čichání se stává již moc důvěrným a obtěžujícím, vyklízí pes prostor s obdivuhodnou mrštností. Ale za chvíli to jde zkusit znovu.

Při setkání mladšího psa se starším by mladší neměl obtěžovat staršího nad míru, která mu již začíná vadit. To také dá starší jasně najevo, a pokud mladší neuposlechne, tak jej starší pacifikuje. Správně socializovaný pes však tento výchovný úkon provede rychle, obratně a šetrně tak, aby přitom mladšího nezranil. Akce je rychlá a mladší otrava opouští scénu za velkého nářku a kňučení, ale poučen, že má respektovat staršího, nechat jej na pokoji a chovat se k němu uctivě. Starší jej nesmí pronásledovat, musí respektovat, že mladší pochopil jeho výchovný zásah. To, že zásah staršího není agrese, ale výchovná akce, poznáte podle toho, že mladší kňučí a naříká z úleku, ne z bolesti. Pokud vše proběhne správně v míře vyvážené, po pár minutách oba na incident jakoby zapomenou, nicméně mladší již neotravuje a pro staršího vše skončilo v okamžiku, když se mladší dal na ústup.

Situaci sledujme, mějme pod kontrolou, předvídejme, zda takový výchovný zásah nepřekročí správnou míru. Staršího psa nikdy za výchovný zásah nehubujte a v žádném případě nikdy netrestejte. Pokud zasáhnete ve prospěch mladšího otravného neposedy, nebojte, starší si s ním sjedná pořádek ve vaší nepřítomnosti a možná to pak bude i trochu ostřejší pohovor.

Velký pes, pokud je správně socializovaný, se malému psovi vyhne. Pokud malý na něj štěká nebo vrčí, tak jej, pokud má kudy, s opovržlivým pohledem, naplněným vědomím fyzické převahy, obejde. Naopak, malý pes, pokud je dobře socializovaný, si na velkého psa netroufne a vůbec jej nenapadne se na něj byť jen křivě podívat.

Jasným projevem agresivního chování pak je, když starší bezdůvodně napadne mladšího nebo silnější slabšího s úmyslem jej zranit, ačkoliv postižený dává najevo naprosto jasně podřízené chování ústupem, leháním si na záda, kňučením a podobně. A úplně jasný případ nesocializovaného, nesprávně vychovaného psa je, když pes napadne fenu s úmyslem ji kousnout.

Toto byly jasné, ohraničené příklady. Pokud se váš pes vůči ostatním jedincům stejného nebo opačného pohlaví chová jinak, než bylo popsáno, udělali jste při výchově někde chybu. Třeba jste svému psu neumožnili dostatek kontaktu s ostatními psy. Ale když je něco špatně, musí se každý jednotlivý případ posoudit individuálně, jedna obecná rada na nápravu nikdy neexistuje. Každou půtku mezi psy je však nutno vidět a jen zkušený kynolog umí posoudit, který pes je na vině.

U loveckých psů dochází ke konfliktům naprosto výjimečně, na společných nácvicích loveckých disciplín k opravdovým šarvátkám mezi loveckými psy nedochází. A když se zcela výjimečné objeví problémový jedinec, který má tendenci půtky mezi psy vyvolávat, stačí, když člověk, který má u psů přirozenou autoritu a umí odhadnout jejich budoucí chování, zaujme výhružný postoj, kterým sděluje: „Tak kdo je tady šéf?“ a konflikt ani nezačne.