Co je to hodnocení?

Hodnocení je sdělení, které pes dostává přesně v okamžiku, kdy provádí nějakou svou vlastní volní činnost, reaguje na náš povel nebo splnil povel či úkol, který dostal.
Hodnocení má pouze dvě jasně odlišené formy:

  • dobře – to je sdělení psovi, že něco udělal správně (pozitivní hodnocení)
  • špatně – to je sdělení psovi, že něco udělal nesprávně (negativní hodnocení).

Hodnocení může být slovní, mimoslovní (postoj, gesto, plácnutí, pohlazení…) nebo potravní (pamlskem).

Hodnocení se od trestu či nevhodné pochvaly liší velmi zásadně. Je udělováno za každou danou činnost psa a pes si hodnocení s touto činností prokazatelně spojuje. Vnímá ho, reaguje na něj, nesmí při něm být „duchem nepřítomen“. Obzvláště to platí pro hodnocení pozitivní.

Hodnocení splnění povelu nebo činnosti psa musíme provést vždy. Neexistuje výjimka, vždy znamená prostě vždy. Jednou opomenete a je to, jako byste nehodnotili nikdy. Dobrá výchova se pozná podle toho, že negativní hodnocení prakticky nepoužíváte, popřípadě pouze v bezvýznamném poměru, třeba stokrát dobře ku jedenkrát špatně. Vše totiž funguje na jednoduchém principu. Pes vás bude poslouchat vždy a rád jen tehdy, když vám bude rozumět, když bude chápat, co vaše povely znamenají. Toho dosáhnete právě a jedině tím, že provedení každého povelu nesmíte nikdy zapomenout ohodnotit. Pes si na vaše hodnocení po skončení cviku zvykne, vaše hodnocení bude pro něj vodítkem, bude jej neustále informovat, zda pracuje správně.

Za stejnou činnost musí pes dostat ve stejn situaci stejné hodnocení, a to vždy. Jen tak vám bude rozumět.

Pes si vaše hodnocení spojí jen s danou situací, ve které se vokamžiku hodnocení nachází. Neočekávejte, že pes vám uteče a když dostane po návratu vyhubováno, že bude vědět, že dostal za útěk. dostane vyhubováno vokamžiku, kdy přichází, tak si vaši nelibost spojí spříchodem. Vhlavě mu uděláte pěkný zmatek, protože vždy jej za příchod chválíte a nyní dostal za příchod vyhubováno.

Pokud pes uposlechl váš povel, nikdy to nepovažujte za samozřejmost. Vždy mu sdělte, že jste sjeho prací spokojeni. Zapomenout psa pochválit za splnění povelu je těžký prohřešek. Nedivte se, že pes příště neposlechne. Nemá důvod.

Hodnocení musí psa vždy zklidnit, nesmí mít excitující charakter. Neboli po práci (splnění povelu) nastává fáze uklidnění, uvolnění, odděchnutí, která je současně čekáním na další povel. Tímto povelem může být samozřejmě i povel „volno“, kterým se práce většinou zakončuje.

Na světě není nic zadarmo. Vše má svůj pevný řád a tento řád musí být dodržován. Zejména musí být dodržován všude tam, kde se žije vhierarchicky uspořádaných společenstvech, lidskou společnost nevyjímaje. Lidé mají velmi přesně vymezená pravidla pro soužití, mají svá práva, ale hlavně své povinnosti.

Pokud nebude činnost každého jedince hodnocena, přestane lidská společnost fungovat a nastoupí anarchie. Hodnoceno je dítě rodiči, příbuznými, školou, kamarády a lidská ctižádost pohání člověka ktomu, aby byl lepší než ostatní, nebo třeba jen nebyl úplně nejhorší. Hodnocení nás provází po celý život, naše práce vzaměstnání je ohodnocena mzdou, naše dovednosti a schopnosti pak třeba tím, že jsme pověřeni obtížnějším úkolem než ostatní, někdy stačí obdivné pohledy, plné uznání. Také postavení ve skupině je forma hodnocení jedince jeho okolím.

Základní schopností mozku i u nižších živočichů je zapamatovat si nesprávný vzorec chování, který jim nepřinesl prospěch, nebo jim způsobil nepříjemnost různé intenzity. Toto jednání pak vyhodnotí jako chybné a zapamatuje si je jako zkušenost, kterou má spojenou surčitou situací. Chybu vbudoucnosti neopakuje podle síly podnětu buď vůbec, nebo to zkusí jen jednou či dvakrát. Pokud mu jeho chování přinese prospěch, příště se chová stejně. Je to vloha každého organizmu, díky této vloze organizmy přežívají, díky ní se dokážou přizpůsobovat měnícím se podmínkám a vyvíjet. Jsou-li změny podmínek trvalé, přenášejí se pak jako vrozené vlastnosti na další generace. Jedná se o formu vrozeného, nebo naučeného situačního chování.

Proto je důležité každou reakci psa na náš povel, každé jednání vurčité situaci vždy hodnotit, prostě mu poskytnout vždy jako zpětnou vazbu hodnocení ve tvaru „špatně“ – „dobře“.

Dáme navíc psovi co nejvíce možností, aby od úzkého věku řešil co nejvíce životních situací samostatně a svoji výchovu zaměříme na hodnocení jeho jednání a chování vůči jeho okolí vdané situaci (chodit po chodníku, nevstupovat na silnici, neodbíhat do větší vzdálenosti, nevšímat si cizích lidí, nestarat se o jiné psy, hlavně za nimi jít, až poté, co dostane naše svolení, neničit naše věci, jíst jen ze své misky a našeho jídla si nevšímat, i když jej necháme vmístnosti na zemi a půjdeme pryč atd.). Mnoho situací můžeme navodit a modelovat a tak mít naši reakci promyšlenou a připravenou dopředu, což je vždy výhodné. Toto vše a spoustu věcí, které si čtenář jistě bohatě doplní sám, lze zahrnout pod pojem socializace psa. Psa tedy budeme nejlépe socializovat tak, že mu umožníme samostatně (ale pod naším dozorem, vždy mu musíme být připraveni pomocí s orientací, když si neví rady) nalézat řešení co největšího množství rozmanitých životních situací a budeme jej informovat (hodnotit), kdy se zachoval správně a kdy špatně.

Když pes neposlouchá, tak je to proto, že nám nerozumí.
Nebude nám rozumět tehdy, když jej nebudeme informovat, co udělal správně a co špatně, neboli zapomeneme na hodnocení jeho jednání, chování a reakce jak na naše povely, tak na vnější podněty a situace.

Hodnocení ve stejné situaci nebo ve skupině obdobných situacích musí být stále stejné.

Naše hodnocení nesmí podléhat našim náladám, nesmíme psovi něco jednou zakázat, jindy totéž povolit. Pak nám přestane rozumět a důsledkem toho nás pak nemůže poslouchat. Tedy opět jedním slovem – důslednost.