Slovo pochvala už jaksi automaticky vyžaduje protikilad, kterým je slovo trest. Proto se pochvalou jako takovou budeme zabývat až v článku "Hodnocení" Co je to pochvala, chválení psa, nemusíme dlouze popisovat, to umí určitě každý majitel psa. Zde se spíše zaměříme na to, co pochvalou není, ale přesto je za pochvalu často považováno. Takovou (ne)pochvalu budeme nazývat nevhodná pochvala.
Nevhodnou pochvalou budeme chápat každé pozitivní sdělení, které je časově vzdáleno od provedení povelu. Za nevhodnou pochvalu opět považujeme takovou, která přichází bez spojitosti s provedením povelu. Pes pochvalu spojuje vždy s činností, kterou v daném okamžiku provádí. Také pochvala, kterou pes nevnímá, je naprosto neúčinná. Někdy se při vyslovení pochvaly pes už plně soustředí na něco úplně jiného, často je myšlenkami „na odchodu“ a pochvala jej doslova obtěžuje. To poznáme tak, že při pohlazení naši ruku doslova odstrkuje, pochvale uhýbá, je mu viditelně nepříjemná, popřípadě pamlsek, podávaný jako odměna, mu musí být doslova vnucován a on jej sice sní, ale je přitom duchem již někde jinde.

Pes na povel usedne, ale už sleduje něco jiného, je "na odchodu" a doslova čéhá na okamžik, kdy naše pozornost poleví a on - dalo by se říct - při vyzučování uteče z lavice.  Pes sice povel poslechl, ale zcelého jeho výrazu vyzařuje neochota v povelu setrvat, chce  se už zase zvednout a prchat ze cviku pryč. Pochvalu „tak je hodný“ buď vůbec nevnímá, nebo ji nanejvýš chápe jako pochvalu ne za splnění povelu Sedni, ale za náš souhlas s pozorováním smyslem porušit povel a uniknout.

Také předčasná pochvala je velká chyba, pes ji chápe jako pochvalu za provádění cviku, nikoliv za jeho provedení. Všimněte si rozdílu za pochvalu v době provádění cviku oproti pochvale za provedení cviku. Také vpráci jste odměňováni až za splnění úkolu, nikoliv za jeho provádění.

Pochvala, tak jak je často aplikována v některých výcvikových školách, kdy se majitel po správném provedení cviku na psa doslova vrhne, začne jej plácat a radostně kolem něj poskakovat, je vyloženě špatná. Toto se dá použít jako motivace ve stádiu výuky cviku v době, kdy si pes jeho provedení teprve osvojuje. U cviků, které pes ovládá, má za následek uvedení psa do stavu emočního vzrušení, to, že si časem velmi rychle zvykne, že po splnění cviku nastává hra s pánečkem. Největšího prohřešku se majitel dopustí tehdy, když psa po sobě ještě navíc nechá skákat.

Také neustálé odměny pomocí pamlsků nejsou vhodné. Opět nemáme na mysli fázi výuky nějakého nového cviku, ale i zde opatrně u dospělých psů. U dospělého psa je pamlsek podnět dosti nízké intenzity v porovnání s ostatními svody a lákadly, které se kolem něj neustále vyskytují.

Ze zkušenosti se dá říct, že pro psa je nejsilnějším kladným podnětem pohlazení od člověka, doprovázené klidným, konejšivým hlasem. Tento způsob pochvaly vede spíš ke zklidnění psa a ten je tak již připravován ke splnění dalšího cviku. Ale toto tvrzení platí jen v případě, kdy je mezi psem a člověkem vybudován kvalitní partnerský vztah, kdy pes člověku a jeho pokynům důvěřuje, tvoří spolu úzce spolupracující tým a pes má svého majitele ve svém hodnotovém žebříčku na stupni nejvyšším.