článek Lucky Kondělkové ze dne 14. listopadu 2008. 

Víkendový výcvik Chlébské

 6. – 9.11. se opět konala výcviková akce, kterou pořádal Karel Zelníček se svou školou Zlatý lovec, alias Horys - lovem. Sice jsme s Arinkou byli nedávno na týdeňáku, ale pozvání Karla Zelníčka se nedalo odmítnout. Navíc účast přislíbili Alča, Zuzka a Hanka s Radimem, lidičky, které jsme poznali právě na týdeňáku. Se vzpomínkou na obrovské řízky to byl opravdu příslib dobře stráveného víkendu jak pro pejsky, tak pro jejich páníčky.

Manžel s dcerkou po předpovědi počasí zůstali raději doma, taktéž Lejdynka, která má ráda svůj klid. Společnost ji dělal alespoň Charlie, její synátor z 1. vrhu.

Do Chlébského jsem jako obvykle dorazila pozdě. V sálu penzionu už čekala početná parta nadšených lidiček a jejich hafanů. Těch bylo celkem 24, z toho goldeni, flati, labradoři, ohaři, welši, kokři, pointři, curlička, setr. Omlouvám se těm, na které jsem zapomněla. Už toho večera zavládla přátelská a příjemná atmosféra, která nás doprovázela celý pobyt a také padly první řízky a první 5tilitrový demižon dobrého vínka.

Od pátečního rána nám začal už výcvik se vším všudy. 2 skupiny rozdělné na retrívry a ohaře, slídiče. Cvičilo se dle stupně dovedností pejska, takže někdo začínal zcela od nuly (např. štěňátka) a někdo už dopilovával určité disciplíny. Začínalo se pořadovkou – chůzí u nohy, pak přes upevnění aportu se pokračovalo až na marking, dohledávku a vlečku. Největší problém měli někteří pejsci s aportem a ze zvěří, a někteří páníčci měli největší problém taky sami se sebou. Protože tady se neučí jen pejsek, ale hlavně jeho páníček…A přehodnotit svůj dosavadní výcvik a přístup, ba dokonce ho najednou změnit, bývá těžké. Nakonec vše přineslo dobré ovoce, někomu meloun, někomu jen třešničku, ale každému něco! Odměnou byli i ty nejmenší pokroky.

 My jsme s Arčou dopilovávali a jako novinku vyzkoušeli barvu. Velkou radost mně a svým páníčkům udělala Barcelonka, 7. měsíční štěňátko z našeho 3. vrhu od Lejdynky a Clarka, která poprvé na výcviku plavala do hluboké vody a o co víc, dokoce z ní aportovala kačenku i dummíka. Milým překvapením byla i mladá Curlička (Curly Coated retriever) od Alči, která jen tak přikukovala a pak nám ukázala marking s kačenkou. Člověk si potom musel dávat pozor, protože s Curličky se vyklubala šibalka, ani jsem nemrkla, a úspěšně mi čorkla kačenku z ruky.

Abychom si užili i nějaké té srandy, ukázal nám Karel Zelníček, jak se honí králík jenž si spletl výcvik s útěkem, a dal si s Dastym a ohařkou závody do vrchu. Dasty s rychlostí ohaře, Karel Zelníček s rychlostí retrívra, pomalu avšak spolehlivě, pesani v běhu zvítězili. Ne však v aportu, výcvikář názorně předvedl pejskům to, co by mezi sebou dělat neměli, aport Dastymu ukradl….Souboj jsme napjatě všichni sledovali a králíkovi fandili, i když jsme už nutně potřebovali výměnu zvěře (jeden králíček nám přišel velice povědomý za zářijového týdeňáku). Tu nám chtěl zajistit i pan předseda, projíždějící v neděli kolem našich výcvikových stanovišť. Na jednom z nich si na čísi pokyn naložil naše poslední ukázkové výcvikové kousky, udělal jim výlet po místním lese a louce a pak nám je zase dovezl zpátky. Doufejme, že na týdeňáku v dubnu se s nimi ale už nesetkáme….:-).

V sobotu se mně s Arinkou a Alče s Lindou dostalo veliké pocty a byly jsme pozvané na soukromý kačení hon do Rouchanova. Zatímco ostatní dále cvičili a trénovali se svými miláčky, tak my se vydali za vydatného deště do neznámých končin až k Brnu. Tam na nás měla čekat Simča se psíma rukama Dastym, Ginem a Armanim, kteří jsou na kačeních honech nepostradatelní. Jedné babičce, zřejmě několikaleté obyvatelkyni Rouchanova jsme nasadili pořádného brouka do hlavy, protože neznala žádný rybníček Toníček, který podle nás tam měl určitě být. 

Z rybníčka Toníčka se po honu v hospůdce nakonec vyklubal Tonda Hrůzů, jeden z účastníků honu a já si vzala ponaučení, že večer v hospodě musím lépe poslouchat a méně pít. Kačen bylo na rybníku dost, nicméně věděly, co je čeká, takže k nějakému lítání se teda moc neměly. 
Nakonec se zadařilo 24 úlovků s tím, že jen Arča s Lindou si jich přinesli 11, ostatní kluci Dasty, Gino a Armani. Pro Lindu to byl první hon, tak byla neslutečně natěšená, a neustále brázdila zrcadlo jako parník. Aportovala krásně z vody, za to Arince se do vody už moc nechtělo a chytře aportovala po břehu. 
Myslivci k nám byli štědří a 4 kačky jsme si mohli odvézt. Vzhledem k totálnímu promoknutí jsme neodmítli nabídku na zahřátí v místní hospůdce. Předtím jsme vyložili u Jirky (našeho úspěšného střelce z honu) úlovky, ochutnali domácí mátový životabudič a vdolky, shlédli sbírku vycpanin, parůžků, a motýlů….jo někteří myslivci mají široký záběr…..:-). Na závěr nás čekala výborná sekaná, dobrý pocit z honu a noví známí.

Po návratu žádný odpočinek nebyl. Přestalo pršet, a tak se jelo na Skalák trénovat aporty z vody. Večer už nikdo moc dlouho nevydržel, ani ten 5tilitrový demižon vína, který Karel Zelníček opět vytáhl ze svých zásob. V neděli poslední den nás čekalo odzkoušení všech disciplín podzimek pro ohaře a retrívry zvlášť. Byli jsme rozděleni na několik skupinek a točili se na stanovištích až do 12ti hodin. Vymrzlí a unavení jsme si dali letošní poslední spešl řízky, zabalili věci, předali si kontakty a po závěrečném rozloučení se odebrali domů.

Víkenďák splnil ve všem (bohužel i v počasí) mé očekávání a s Arinkou se už těšíme na další – první týdeňák v příštím roce, který pro nás nadšence Karel se Simonou a ostatními výcvikáři připravují.

17. listopadu 2008

Lucka Kondělková