článek Davida Stoniše

Víkenďák 23.-25.1.2009 očima Airin od Márfyho

Můj milý deníčku… 

V pátek ráno 23.1. ráno jsem přijela na svůj druhý víkenďák v Chlébském. První jsem absolvovala  ve svých osmi měsících a pamatuju si, že mě tam buzerovali na pořadovkách a zkoušeli nějaký aport a podobně.

Taky jsme chodili po barvě a na vlečku, což mě sice bavilo, ale rozhodla jsem se, že tentokrát jim to tak lehce nedaruji, když už vím, do čeho jdu. Řádně jsem se na to celé dva měsíce připravovala a i pánečky jsem si pěkně vycvičila. Aport se mnou sice trénovali, ale celkově jsem to měla zvládnuté, dál než z ruky (a to jen když se mi chtělo) se za dva měsíce nedostali.

Ale abych nezdržovala, jak to vlastně na tom víkenďáku  probíhalo. Když jsme přijeli, ostatní už byli na louce. Ještě jsem si chvíli pohrála s ostatními kamarády a už nás pánečkové volali k sobě. Rozdělili jsme se do dvojic a Karel pánečkům začal vysvětlovat co se bude dít a co budeme přes den dělat. Začalo se pořadovkama, tz. museli jsme chodit pánečkům u nohy, pořád je sledovat a otáčet se tak, jak se otáčí oni. Na to jsem si moc dobře pamatovala od minula – pěkná otrava.

Potom jsme přešli na aport, a tady jsem cítila příležitost ukázat, jak pěkně to s těma pánečkama umím. Ať taky ostatní můžou závidět. Když mi řekli aport, tak jsem to zkusila zahrát, že ho vůbec nevidím. No takového výkonu si všiml i Karel a hned si mě vzal k sobě. Když mi řekl aport, zkusila jsem obdobný postup, ale Karel si se mnou pohovořil. Tohle už jsem trochu znala, tak jsem nasadila tvrdší kalibr a začala jsem řvát jako když mě na nože berou. Tohle u pánečků vždycky zabralo, takže to je v suchu. Ale tady jsem se trochu spletla, Karel se nedal zmást a nepřestal, dokud jsem ten aport nevzala. Navíc na mě pořád zkoušel nějaké nové triky a já jsem vůbec nevěděla, co si o tom mám myslet. Takže po půl hodině jsem ho brala i ze země. Radši.

Na dalším programu bylo vystavování zvěře a slídění. Karel pánečkům vysvětlil, jak to mají dělat a co by naopak dělat neměli. Vystavovali jsem bažanta a králíka. Potom jsme měli krátkou pauzu a po obědě hurá znovu na louku. Dělali jsme vlečku a to mě celkem bavilo, dokonce jsem pánečky šokovala tím, že jsem toho zajíce na konci vlečky sama vzala a přinesla, z čehož byli úplně paf.

Další disciplínou byla dohledávka zvěře, která mě taky celkem bavila a poctivě jsem pánečkům nalezenou zvěř přinášela, takže když jsme se večer vrátili, zalehla jsem a spala až do rána.

V sobotu jsme opět vyrazili na louku a začali pořadovkama a aporty. Při aportech jsem to zas na pánečky začala zkoušet, ale to by mě zajímalo, co jim ten Karel napovídal. Vůbec se nedali odbýt a nakonec jsem ten aport musela brát.

Odpoledne jsme kromě ostatních disciplín trénovali klid před zvěří a do toho nám ještě někdo střílel z pušky. Takže pokud se někdo bojí střelby, tady na to rozhodně neměl čas – zkuste najednou poslouchat pánečka, sledovat bažanta a řešit střelbu… No večer jsem zase padla a probudila se až ráno.

V neděli jsme zase cvičili aport a to už jsem poučena z minulých dvou dnů vůbec nic nezkoušela a hned ho vzala. Výcvik jsme zakončili chozením po barvě ke kusu srnčího. A abych nezapomněla - ještě měl Karel nachystanou lišku, ale ta mi smrděla, to mě ještě pánečkové budou muset přesvědčit, abych se jí dotkla.

Takže musím přiznat, že to nebyla až taková otrava a celkem se těším na další akce.

Když jsme jeli autem domů, slyšela jsem pánečky, jak se baví, že se jim to moc líbilo, a že jsem se toho já i oni spoustu naučili. Ještě bych chtěla pozdravit všechny své kamarády a doufám, že se s novými i s těmi co znám na další akci uvidíme.

29. ledna  2009

Airin.

P.S. Karel mi udělil Oskara za nejlepší herecký výkon.