Ve dnech 26. až 29 března se konal 6. letošní víkendový výcvikový pobyt v Chlébském. Výcviku samotného se zúčastnilo celkem 9 psů, z toho tentokrát šest retrívrů, dva ohaři a jeden Evropský saňový pes.

Evropský saňový pes paní Bučkové je plemeno, se kterým jsem se osobně setkal poprvé. Udivil mne svou mrštností, rychlostí, jemnou povahou, ale traké velmi snadnou cvičitelností. Po krátkém zácviku prokázal pěkné vystavení a na povely paničky při hledání reagoval nesrovnatelně lépe, než pointři, kteří se výcviků také zúčastňují.

Dále byli na výcviku dva mladí labíci z odchovu Saši Bráblíkové. S nimi a s jejich pánečky jsem se setkal již letos v únoru, kdy jsem se zejména pánečkům pokusil dát návod na práci s pejsky. Pejsci přišli ma výcvik pěkně vychovaní, krásně chodili u nohy a brali aportíky z ruky, takže jsme u nich mohli velmi rychle přejít na pachové disciplíny, které retrívry tolik baví. Dohledávky v lese, vlečky v lese i na poli šly jako po másle a ještě v pátek pejsci z dohledávek pěkně nosili zvěř.
Proto jsme pro dohledávky na neděli zvolili obtížný terén se starým, podmáčeným rákosím a i zde byla práce pejsků velmi pěkná.

Labík Jirky Horáka je už starší pes, vpodstatě vše ovládá, tam se odstraňovaly drobné nedostatky, jako je plivání aportu před vystoupením z vody a dohledávky v těžším terénu.

Dále se výcviku zúčastnili dva zlaťáci ve věku devět měsíců. K tomu se nebudu vyjadřovat, podle tuny telefonátů, které jsem měl od rána, se k tomu už vyjádřili skoro všichni. Já jsem u oné události nebyl, ale z doslechu od účastníků, kteří u toho byli jsem slyšel i méně dramatickou verzi.

Dvě děvčata ze Slevenska, která se zúřastnila čtvrtečního večerního výkladu a dopoledního pátečního výcviku, přijela s retrívrem a jezevčíkem. Přesto. že mne neopomněly poučit, jak podle nich má výcvik správně vypadat a jak zejména jezevčík je velmi dobře vycvičen, byl jsem dosti zaskočen, když ve čtvrtek večer jezevčík NATVRDO zpoza židle zaútočil na prochájícího kolem něj. Holky, když už zametáte u cizích dveří, vezměte to tím koštětem i před svým prahem. Kdyby se jezevčíkovi útok povedl, mohli jsme být všichni ještě ve čtvrtek v televizi NOVA v úvodu hlavních zpráv.

Ohaři byli na výcviku dva, oba výmaráci,. Mladá fenka a jedenapůlletý statný padesátikilový borec. Paní Rajská, neš'tastná majitelka tohoto výmaráka jej "zdědila" od manžela, který je myslivec a se psem zacházel způsobem "přijdu domů a odložím psa a pušku". Výmaráka vodil na elektrickém obojku a podle jeho reakcí na pohyby cizího člověka zažil svoje.
Psa jsme s majitelkou společnými silami dali dohromady, v sobotu jej již bylo možno vodit doslova na niti, zjistil, že existuje i něco jako pochvala za práci a začal být velmi vděčný. Majitelka v neděli odložila psa v restauraci a ten ležel už bez toho, že by ji i se žídlí vláčel za sebou. Od radosti jej vyfotila, jak nepřivázaný leží na zemi (což se jí dosud nepodařilo) a ihned tuto fotku jako MMS odeslala všem svým známým.
Ohaři se v neděli nádherně rozběhali a hledání začalo už vypadat, že má formu, která se začíná aspoň trochu přibližovat správnému pohybu ohaře v poli. Dokonce reagovali celkem slušně na směrové povely vůdce. Mladší fenka se na závěr také osmělila a několikrát nám moc hezky vystavila.

30. března 2009
dr. Karel Zelníček.