Do Řasné jsme dorazili ve čtvrtek 7.5. večer a dostalo se nám příjemného přivítání jak s Karlem Zelníčkem tak s personálem pensionu. Večer bylo seznamování a přednáška o tom, co vlastně retrívři musí umět a co je jim vlastní od přírody. Musím přiznat, že jsem si začala uvědomovat už večer, že se budu učit především já.

Ráno na výcviku jsem se v tom utvrdila už asi po čtvrt hodině. Myslela jsem si totiž, že máme doma vycvičeného labradora, ale vycvičená byla pouze pro náš oplocený cvičák. Tahala za vodítko, pouštěla aport jen vylezla z vody na břeh. V duchu jsem si říkala, že to bude práce jí to naučit. Zkušenosti Karla mě ale rychle přesvědčili. Získal si pozornost Becki během pár vteřin a za několit minut už za vodítko netahala. Aport trval o něco déle, asi čtvrt hodiny než zjistila, že bude pohlazena za to, že má činku pevně v mordě a bylo vyhráno. Pak už jenom opakovat a opakovat. Výcvik byl spestřen zvěří, aby měli pejsci radost z práce.

Dělala jsem vlečku (nebo ztracenou) a jaké to bylo pro mě nepopsatelné štěstí, když jsem natáhla asi 50m vlečku, vrátila se na začátek a vypustila Beckinku na stopu. Krásný pocit málem slzy v očích když po chvilce zapraskalo chroští a naše Becki už běží s bažantem v mordě. Bylo na ní vidět, jak jí to strašně baví.

Každý den jsem viděla jak se Becki vylepšuje a byla jsem přesvědčená, že OVVR udělá. Třetí den jsem vyladila společně s Karlem, aby nám nestartovala brzy pro aport do vody a to se mu po chvíli opět podařilo. Během celého týdne jsme totiž nemohli Becki dostat z vody a aport z vody byl pro ní spíš odměna než úkol. Paradox však byl, že v pátek na OVVR jsme dostali za chuť k práci ve vodě body 2 L (holt bylo na slečinku zima J)

Po týdnu a ukončení OVVR máme pocit, že jsme udělali kus práce a došli jsme k závěru, že pro naší Becki musíme udělat ještě víc. Buď vodní nebo lesní zkoušky. Tak už teď víme, že chceme jet na další Karlův víkenďák k doladění na tyto zkoušky.

Po návratu domů jsme se hned jeli pochlubit naší fenkou kamarádům myslivcům jakou máme šikulku a dokonce nás to, co jsme na týdeňáku prožili tak nadchlo, že se chce Libor přidat k mysliveckému sdružení a budeme chodit s Becki na hony.

Tak ještě jednou děkujeme za super nezapomenutelný týden a za všechny zkušenosti, které jsme tu získali.

Zdraví Lidka, Libor a Beckinka