Při čtení tohoto příspěvku, který mně od paní doktorky Pekařové přišel mejlem, jsem se nemohl ubránit smíchu a když jsem jej četl, viděl jsem paní doktorku plasticky před sebou. Energická, razantní, vtipnou odpověď na cokoliv vždy po ruce. Na výcvik přijela až dva dny po jeho začátku a moje autorita, kterou jsem u vůdců pracně dva dny budoval, vzala okamžitě za své po její bezprostřední odpovědi na můj první pokyn, co má dělat s pejskem, aby netáhl na vodítku, a to i přes to, že byla svým pejskem doslova přivlečena přímo do probíhající výuky. Tedy, abych byl přesný, osvalenému Boníkovi se kouřilo od tlapek a Mirka byla zaklesnutá za vodítko a zakloněna vzad pod úhlem 45 stupňů.
Nadpis jejího článku "HURÁ, MÁM NOVÉHO PSA", nechť čtenář prosím chápe tak, že na výcvik přivážela Mirka "starého Boníka", který doma dělal šéfa a po skončení výcviku si pak s Boníkem "vyměnili sedačky v autě". Nový retrívr Boník je nyní "na místě spolujezdce a Mirka sedí za volantem".

Karel Zelníček.

Hurá, mám nového psa!

Sedm dní v Řásné... Po návratu domů do Mladé Boleslavi jsem se přistihla, že si jak perpetuum mobile v duchu při jakékoliv činnosti - tedy teď si uvědomuji, že ne u všeho ... - si prozpěvuju: Řásná, ta je tak krásná, pořád dokola, jako blázen.

A už se mi stýská. Přijela jsem v sobotu asi v devět ráno, z Boleslavi jsem vyjížděla v pět. Pár nepodstatných zdržení typu špatný sjezd na dálnici na Brno na jižní spojce, následně malá zajížďka z Brněnské dálnice, jela jsem jak ovce za nějakým autem a hle! Mastím si to na Vídeň. Do toho mlha, ale nevzdala jsem to.
Pak s pomocí navigace jsem špatně odbočila v Pelhřimově, prohlídli jsme si s Boníkem všechny prd..le v rozsahu 30 km od Řásné. Nakonec jsme jeli po nové asfaltce, která končila ostrým krajem a pokračovalo pole, ... Nakonec celý šťastní jsme dorazili do Řásné.

Jediný, co jsem si nikam nepsala, protože jsem to měla vrytý do paměti, byl název penzionu. A ejhle, výpadek z radosti, že jsem u cíle. Ptala jsem se kolemjdoucích na penzion U Nováků, nic.. Vyjmenovali několik místních penzionů, ale až když jsem je navedla, že to je nějaké příjmení, nás správně nasměrovali do penzionu "U Kolářů".

Odtud jsme hned vyrazili do sousední kilometr vzdálené Lhotky, kde byl výcvik. Ze silnice jsem viděla rybník, řadu vůdců s psíky u nohy a už jsem chtěla zbaběle vzít zpátečku. Ale dodala jsem sobě i Boníkovi odvahu a vrhla se do jámy lvové, to doslova, neb můj výcvikem nedotčený pes mě chtíc nechtíc přivlekl na svém vodítku ke svým kamarádům. Pro něj i pro mě bylo krásný překvápko vrcholně účinné přivítání s Karlem! Stejně jako všechny další lekce. Výcvik

Já ani Boník jsme neznali slova jako ztracená, barva, damík, kostka, spárek (pro mě to byla noha nebo smradlavá hnáta). Povel k noze byl dříve pouhá utopie, aport jsem chápala tak, že se hodí třeba klacek!!! Hrůza, co?!

A pejsek radostně běží, zalehne u něj a hryže a hryže.. V lepším případě ho popadne, letí s ním ke mně a v běhu mi podrazí nohy nebo mě s ním propíchne. Můj mazánek byl veliký neplavec, namočit podvozek a rychle ven. Velký dík a klobouk dolů před Karlem!
Nemám slova díků. Boník s radostí plave, přinese kachnu, neotřepe se! Přesedne a odevzdá.

Dneska jsem to znovu zkoušela na rybníku u Jičína a pořád to funguje. Doma konstatují, že ... "máme nového psa"..., Musela jsem jim ukázat tetování v uchu - je to pořád náš pes.
Chodí na vodítku i volně u nohy, poprvé jsem s nim šla sedm kilometrů do vedlejší vesnice aniž bych měla vyhozený rameno z kloubu a ochraptělý hlas.Tak mě to všechno nějak chytlo u srdce, hned jsem rozjela několik akcí. Jelikož mám mezi pacienty i dost myslivců, mám přislíbeno nespočet spárků - těch smradlavých nožiček. Možná se za daří i nějaký bažantík nebo zajíček, takže kdo bude mít nedostatek, nechť se ozve.

Asi koupím mrazák speciál na ty mršiny, doma moc neprošlo moje konstatování, že se zvířátko uložím do mrazáku, na noc se vyndá, druhý den hupky zpátky do domečku a tak pořád dokola..

Moc, moc děkuji Karlovi a ostatním psím kamarádům a jejich vůdcům, určitě nás ještě uvidíte, cestu už skoro známe, doba dojezdu se bude určitě postupně zkracovat, nejsem tak talentovaná jako Boník, ale jsem učenlivá. To Boník (Apollo from Brown Muddy Pool) mě učí.

Mirka a Boník.