Maxim - Cane Corso 9 měsíců

21. února 2012

Devítiměsíční štěně psa plemene Cane Corsa k nám bylo dáno na nápravu chování 4. února 2012. Ve smlouvě, kterou jsme s majitelem uzavřeli, jsme dostali za úkol - citace: "...Pes na nápravu chování. Socializace psa, celkové zklidnění, naučit základní poslušnost, odstranit tahání na vodítku, základy aportu, naučit povel NE, Odstranit agresivitu na cizí lidi...."

Zprvu jsme nechtěli věřit tomu, že devítiměsíční štěně by mohlo být agresívní, obzvláště, když je majitel koupil za nemalou částku - prý za 12.000,- korun, či snad právě proto, že si něco potřeboval dokazovat? No, poté, co jsme se nakonec všechno dozvěděli, tak snad právě proto, že si dokazovat musel.

Ačkoliv v celém našem webu poskytujeme zásadně jen hezké a pozitivní informace, protentokrát jsme se zcela výjimečně a naprosto ojediněle rozhodli porušit toto naše pravidlo.
Nemít rád svého pejska a vybíjet si na něm zlost, to se jen tak hned nevidí. I když pejsek neposlouchá vždy podle představ majitele a občas nás dopálí, to neznamená, že se pejsek stane upouštěcím ventilem našich emocí.

Ale nejprve začneme od konce - nabízíme video, na kterém můžete vidět výsledek naší práce za 16 dnů. Jde o dva různé, asi desitiminutové záznamy z "procházky" v prostoru velmi rušné křižovatky ulic Rybkova, a Veveří, a pak také přímo před poliklinikou na Zahradníkové, v úterý 21.2.2012 v době ranní špičky mezi osmou a desátou hodinou ráno. Obě dvě videoukázky byly natočeny v rozmezí jedné hodiny, se dvěma různými cvičiteli z našeho výcviku. Videa jsou tvořena celistvým, nepřerušovaným záběrem, tedy nesestříhaná. Posuďte sami:

Max si po příchodu k nám vždy, když se k němu kdokoli přiblížil, lehal na bok, močil pod sebe a s vyděšenýma očima chňapal po člověku. Pak se majitel při jedné, jediné návštěvě, kterou vykonal u svého pejska po dobu, kdy byl pejsek u nás, přiznal, k tomu, že Max hrozně vrčí na jeho otce a to i tehdy, když jeho otec projde kolem dveří, za kterými se pejsek nachází. No, nenávist až za hrob. Poté, co jsme se později dozvěděli, jak s tímto psem otec majitele psa zachází, tak jsme se psovi ani nedivili.

Majitel si pro psa přišel až poslední den dohodnutého pobytu, náš výklad o tom, jak má zacházet se psem, jej ani příliš nezajímal. Majiteli byl pes předveden v přítomnosti dvou výcvikářů. Max již krásně chodí u nohy a bez povelu kopíruje pohyb cvičitele, sedá bez povelu jen při zastavení cvičitele, otáčí se kolem nohy, na povel ulehne, nelehá na záda, nechňape po rukou. A co hlavně - krásně bere aport (dřevěnou činku) sám z ruky, drží ji bez dalšího povelu, chodí s ní a pouští až na povel Pusť bez ohledu na to, zda na ní cvičitel opakovaně pokládá ruku a oddělává ji z ní. Také krásně na povel drží v mordě ruku cvičitele.

To vše ale jen do chvíle, než jsme vodítko předali majiteli. Ihned v tom okamžiku se pes opět strachy přímo pod sebe pomočil. To, co s ním pak majitel před námi během pár sekund provedl, ani nechceme popisovat. Bylo vidět, že to má dobře zažité, pohyby bleskurychlé, koordinované, prostě nedělá to psovi poprvé, pes neměl šanci. Samozřejmě jsme podnikli patřičné kroky, ale to už bude jindy a jiná kapitola.

My máme hlavně radost z toho, jak se nám podařilo Maxovi zvednout sebevědomí, jak se přestal bát lidí, jak se mezi nimi klidně, bez "mrknutí oka" pohybuje. Ale majitel jen tak při řeči utrousil, že jestli Max na kohokoli jednou zavrčí, tak půjde buď do útulku, nebo dostane kulku do hlavy.

Co se ještě nepodařilo plně odstranit je to, že Max někdy štěká, když někdo cizí přichází. Ale to už není agresívní štěkot, snaha zabít, to je normální oznámení. Prostě hlídá prostor, ve kterém se nachází. Ale to udělá i malý jorkšírek, to psovi snad nemůže mít nikdo za zlé, určitě každý známe plno psů, kteří štěkotem ohlašují příchod nějaké osoby dávno před tím, než se ozve zvonek.