článek redaktora.

Od čtvrtečního večera do nedělního poledne se uskutečnil v Chlébském v penzionu Bednář letošní čtvrtý víkenďák, v obci Clébské naposled, ostatní víkendové a týdenní akce budou už na Řásné, v penzionu "U Kolářů".

V pátek byli přítomni jen dva účastníci, jeden malý labík Bruník, náš starý známý z minulých soustředění. Od minula, kdy uměl hravý aport a na povel Aport sice ochotně otevíral mordičku, ale čekal, až mu panička aportík do ní vsune, nijak nepokročil. Zřejmě tento cvik považoval takto za správně provedený a do vyšší fáze, samostatného úchopu se mu nechtělo. Panička Káťa to, že Brunďa od minule na domácím tréninku nijak nepokročil zdůvodnila tak, že nevěděla, jak Brunďu přimět k tomu, aby aportík sám bral z ruky a pak ze země a proto s tím raději počkala na mne.

článek Kateřiny Batelkové.

Očima malého černého labradora Bruníka.  

Tak jsme opět přijeli na víkenďák do Zlatého lovce. Karel zjistil, že jsme to pěkně flákali a za ten měsíc jsme odminula vůbec nepokročili. Ne že by mi to doma vadilo, alespoň jsem měl pohodičku, ale tady mě to mrzelo. Panička mne zbytečně zdržovala. Ačkoliv jí minule strejda Karel nejmíň 20x vysvětloval, jak mi má dávat povely, zase to totiž dočista zapomněla. Je nenapravitelná....

Ještě že v pátek jsme byli na výcviku jen dva. Přijela ještě jedna setří kámoška. Alespoň měl na nás Karel pořádně čas. Pátek dopoledne jsme dělali vlečku a slídění s dohledávkou. Byla to fuška. Bylo plno sněhu, v tom se hůř běhá. Po obědě jsem si dal šlofíka, abych nabral síly. Odpoledne přijela Simona i s klukama. Šli jsme zase výcvikovat. 

článek Káti a Petra Batelkových

Od kdy začít s výcvikem? aneb Jak to vidí štěně ???

Když jsem byl na prvním výcviku ve "Zlatém lovci"  (byly mi 3 měsíce), neměl jsem jistotu, jestli ještě někdy pojedeme. Strejda Karel hned na začátku domluval ostatním kámošům, aby konečně začali poslouchat své páníčky.

Moje panička měla v tu chvíli slzy v očích, vypadalo to, že na mne bude také přísný. Bála se, abych taky nedostal za uši.

Já byl ale v klidu, protože nakonec jsem to nebyl já, kdo dostal vyhubováno, ale moje panička, prý by si zasloužila, aby už na mě nemluvila tou svou hatmatilkou a začala mi dávat jasné a pro mě srozumitelné povely.

článek Davida Stoniše

Víkenďák 23.-25.1.2009 očima Airin od Márfyho

Můj milý deníčku… 

V pátek ráno 23.1. ráno jsem přijela na svůj druhý víkenďák v Chlébském. První jsem absolvovala  ve svých osmi měsících a pamatuju si, že mě tam buzerovali na pořadovkách a zkoušeli nějaký aport a podobně.

Taky jsme chodili po barvě a na vlečku, což mě sice bavilo, ale rozhodla jsem se, že tentokrát jim to tak lehce nedaruji, když už vím, do čeho jdu. Řádně jsem se na to celé dva měsíce připravovala a i pánečky jsem si pěkně vycvičila. Aport se mnou sice trénovali, ale celkově jsem to měla zvládnuté, dál než z ruky (a to jen když se mi chtělo) se za dva měsíce nedostali.

Ale abych nezdržovala, jak to vlastně na tom víkenďáku  probíhalo. Když jsme přijeli, ostatní už byli na louce. Ještě jsem si chvíli pohrála s ostatními kamarády a už nás pánečkové volali k sobě. Rozdělili jsme se do dvojic a Karel pánečkům začal vysvětlovat co se bude dít a co budeme přes den dělat. Začalo se pořadovkama, tz. museli jsme chodit pánečkům u nohy, pořád je sledovat a otáčet se tak, jak se otáčí oni. Na to jsem si moc dobře pamatovala od minula – pěkná otrava.

článek Aleny Dragounové. 

První víkenďák roku 2009 očima účastníka  

Ve dnech 24. a 25. ledna 2009 jsme se s Adélkou ( FCR Advance Coal od Habrovického rybníka ) zúčastnily letošního prvního víkenďáku, který pořádal Karel Zelníček ze Zlatého Lovce v krásné kopcovité krajině Vysočiny, v Chlébském u Bystřice nad Perštejnem.

Do Chlébského jsme přijely proto, abychom se na začátku sezony připravily na zkoušky, které máme v úmyslu tento rok absolvovat. Ubytovaly jsme se v hotelu Bednář, kde jsme byly již podruhé a kde jsou všichni účastníci lovecké školy se svými čtyřnohými miláčky vždy vítáni. Vyhlášená je i zdejší kuchyně, vynikající jídlo, mírné ceny, obrovské porce a příjemná a vstřícná obsluha.

poučné vyprávění poslal dne 7.12 2008 Jirka Budák

Klasický cvičák versus  Lovecký výcvik - aneb co nemusíte GR učit

Chtěl bych se s Vámi podělit o moje zkušenosti s goldenem.

Od mala jsem si přál psa, ale až teprve teď v dospělosti jsem si ho mohl dovolit. Vzhledem k tomu, že je to můj první pes, přečetl jsem pár článků o správném výcviku a nebyl jsem z toho vůbec moudrý. Každý tvrdí něco jiného a tak jsem se rozhodl nakonec jeho výcvik vzít do vlastních rukou.

Nejsem žádný znalec plemen (popravdě jsem rád, když jsem schopen identifikovat nějakých 10 ras),  který se snaží vyčíst veškerou moudrost z knížek.  Proto to neberte tak, že by to mohlo fungovat pro všechny.

Takže jak jsem psal … koupil jsem si domácího mazlíčka … vůbec mě nenapadlo, že golden je lovecký pes. První překvapení po kterých následovalo moc otazníků bylo to, že ve třech měsících života bez přípravy rozuměl příkazům ke mně, k noze, sedni, fuj, nesmíš.

Dříve Šejna šílená, nyní Šejna šíleně šikovná.

Jmenuji se CHAINY BONNY DUX, jsem slečna flat coated retrívra a narodila jsem se 24.4.2007 ve smečce Alče Fantové. Říkají mi Šejna šílená, ale já jsem úplně v pohodě, jenom trošku živější, taková lítací. Moc mě baví slídění a aporty.

Jenom moc nechápu, proč mám zůstat sedět a čekat na povel "aport", když vím, že je někde dummy, zajíček nebo bažant a stejně chtějí, abych ho přinesla. To je zbytečné zdržování. Ale pak mě vzali na výcvikový tábor na Chlébské, kde si se mnou na toto téma pohovořil pan Zelníček. Tak to dělám jak chtějí, ale nerada. Ale práce venku mě moc baví, tak bychom chtěli ještě zdolat nějaké zkoušky z výkonu.

Zatím jsem absolvovala OVVR s plným počtem bodů a se zvěří a PZ na Věchnově v 1.ceně a s titulem CACT.

článek Lucky Kondělkové ze dne 14. listopadu 2008. 

Víkendový výcvik Chlébské

 6. – 9.11. se opět konala výcviková akce, kterou pořádal Karel Zelníček se svou školou Zlatý lovec, alias Horys - lovem. Sice jsme s Arinkou byli nedávno na týdeňáku, ale pozvání Karla Zelníčka se nedalo odmítnout. Navíc účast přislíbili Alča, Zuzka a Hanka s Radimem, lidičky, které jsme poznali právě na týdeňáku. Se vzpomínkou na obrovské řízky to byl opravdu příslib dobře stráveného víkendu jak pro pejsky, tak pro jejich páníčky.

Nové zprávy z Vídně.
Ve středu jsme byly z Ami zase na cvičáku. Byli tam 4 pejsci od 11/2 do 2 let. Naše Ami nejmladší a samozřejmě, že nejšikovnější. Odložení v leže (já jsem od ní byla nejdále, asi tak 5 metrů) jako jediná zůstala ležet. Potom taková cvičení jako z chůze u určitých  4 bodů: sednout, lehnout, zůstat stát a cosi obejít. U jednoho pejska potřebovaly (trainérka a majitelka) asi 5 minut než si pejsek konečně lehnul. Nic jsem neřešila, jenom myslela na Vás, jak by jste se smál až za břicho popadal. U Vás je to otázka zlomku vterřiny. Jdeme na jakesí zkoušky ( je to jenom od toho cvičáku ). Nám to neuškodí a možná se zase pobavím. Určitě ale mohu zjistit jak daleko jsem JÁ. Ami je s Váma nejlepší.